Dobré Jitro

dobrejitro.cz

Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet. Bible - Kazatel 11,4

Neptej se větru, proč tě donesl tam, kde jsi. I když tě dusí beton, zapouštěj kořeny a žij...Bruno Ferrero

čtvrtek 20 květen 2010

Svátek: Zbyšek

předchozí další
Zobrazit kalendář
dobrejitro.cz

Autor: Petra Miškejová

Zobrazit

Co odvál vítr

(pokračování z minulého dne)
Před prasklinou v betonu stála kulhavá a počmáraná lavička. Právě na ni si často sedal jeden mladík. Vypadal utrápeně a neklidně těkal pohledem sem tam. Ruce měl pořád zaťaté v pěsti. Když zpozoroval, jak si dva zelené lístky razí cestu betonem, hořce se usmál: „Nedokážeš to! Jsi jako já!“ A zašlápl je zpátky. Ale druhý den uviděl, že se lístky znovu zvedly a místo dvou byly čtyři. Od toho okamžiku už od tvrdohlavé a odvážné rostlinky nedokázal odtrhnout oči. Za několik dní vyrazil květ. Byl jasně žlutý jako výkřik štěstí.
Poprvé po tak dlouhé době sklíčený mladík ucítil, že se nevole a hořkost, která ho uvnitř tížila, začíná rozplývat. Zase zvedl hlavu a zhluboka se nadechl. Rukou sevřenou v pěst bouchl do opěradla lavičky a vykřikl: „Ale jistě! My to dokážeme!“ Chtělo se mu plakat i smát. Prsty pohladil žlutou hlavičku květu. Rostliny vnímají lásku a dobrotu lidských bytostí. Pro malou a odvážnou pampelišku bylo mladíkovo pohlazení tou nejkrásnější věcí na světě.

(Další příběhy pro potěchu duše, Portál 2001)