(pokračování z minulého dne)

Pravda, nešlo jim to tak dobře, přeci jen teprve sbíraly zkušenosti. Ale ani jejich pokusy neměly daleko k obdivuhodnému mistrovskému kousku. Jedno mládě po druhém se před rodiči předvedlo. Některé viselo na místě krátce, jiné déle… Nicméně každé bylo pochváleno spokojeným rodičovským výkřikem.
Potichu a velice pomalu jsem se stáhl ze zahrady pryč. Přeci jen jsem nechtěl plašit svou budoucí deratizační družinu, která zatočí s dotěrnými hlodavci, kteří nás od jara sužují.
Večer, když jsem seděl na zápraží, popíjel kávu a vyprávěl o výcviku poštolek manželce, padla otázka, jak na život, zejména tedy ten duchovní, připravujeme své děti my. Trénujeme je dostatečně? Chválíme je spokojenými rodičovskými výkřiky? Přemýšlím nad tím doteď. A možná, že ty otázky nepatřily jenom mně…


Petr Plaňanský, Slovo pastýře, CKS Nymburk