(pokračování z minulého dne)

Na jednu stranu – poslouchat se musí, ale člověk by měl zvážit možnosti dítěte, co je schopno zvládnout. Pro takovou malou neposedu je příliš těžké dlouho stát, když s ní nikdo nemluví, ani se neděje nic, co by bylo možné pozorovat. Co mělo to dítě dělat?
Řekla bych, že ta maminka chybovala dvakrát. Za prvé dopustila, že se její dcerka nudila, a za druhé nebyla důsledná. Pokud si dítě zvykne, že maminčiny pohrůžky nedojdou naplnění, v životě ho nenapadne poslechnout. Proč taky? Nic se přece nestane.
My se doma snažíme být ve výhrůžkách realističtí. To znamená, abychom byli schopni své slovo dodržet, kdyby na to přišlo. Ale naučit se to nebylo pro nás rodiče vždycky úplně legrační...


(Co Bůh šeptá maminkám, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010)