(pokračování z minulého dne)

A ty máš zlost. Šéf, který ti slíbil postup a zvýšení platu, zapomněl, jak se jmenuješ. Tvoji přátelé se vydali na víkend do přírody, ale tebe nepozvali. Děti, které jsi vychoval, zapomněly, že existuješ. A tebe to bolí. Jsi zlomen, jsi zahořklý. Z očí se ti řinou horké slzy a jsou horké proto, že se derou ze srdce, ve kterém hoří oheň. Oheň hněvu. Sžírá tě. Jeho plameny plápolají pod vřícím kotlem pomsty. Musíš se rozhodnout: Uhasím ten oheň, nebo ho nechám hořet? Vyrovnám se s tím, nebo se budu bít? Nechám rány zahojit, nebo se budu dívat, jak se mění v nenávist? Načerpám nový elán, nebo propadnu znechucení?
Tady je definice znechucení: Znechucení je, když dovolíš, aby se tvé rány proměnily v nenávist. Znechucení je, když dopustíš, aby tě něco utrápilo k smrti. Znechucení je, když rozněcuješ, živíš a rozdmýcháváš oheň a znovu prožíváš bolest...

(Potlesk nebes, LUXPRESS spol. s r.o. 1998)