Je tomu více než čtvrt století, co mě táta učil řezat dřevo na cirkulárce. Dodnes mám díky několika zásadám, které mi předal, všechny prsty na rukou. A vlastně je mám i díky svému strýci.
Stalo se to přibližně dva roky po smrti mého táty, když jsem na chalupě potřeboval rozřezat staré, značně oplesnivělé kmeny, snad bukové. Vědom si toho, že občas mívám problémy s ekzémem, vzal jsem si na řezání dobré kožené rukavice. Naštěstí se strýc přišel podívat, jak mi to jde. A stihl to dřív, než jsem zapnul stroj. První, co při pohledu na mě vyslovil, bylo: „Nechci ti do toho kecat, máš svůj rozum, ale vzpomeň si, co ti říkával táta: Rukavice na ruce a rozepnuté rukávy u blůzy při řezání na cirkulárce tě mohou připravit o prsty…“
To je pravda, blesklo mi hlavou, protože to mi táta skutečně říkal. Zahodil jsem rukavice a slizké, plesnivé klády jsem na pilu pokládal holými dlaněmi. Nebylo to kdovíjak příjemné, ale měl jsem v prstech mnohem větší cit a dokázal jsem lépe reagovat, když hrozilo, že se list pily „zakousne“. Jsem rád, že mi do toho strejda kecal...

(pokračování zítra)

Petr Plaňanský, Slovo pastýře, CKS Nymburk