(pokračování z minulého dne)

Jiná moje kamarádka je ohromně pořádná. Je velmi pečlivá ve všem, co dělá. Když ona peče dort k narozeninám, to je umělecké dílo. Nádherně souměrný, poleva lesklá, ozdoby dokonalé. To moje výtvory jsou vždycky trochu nakřivo, poleva mi většinou nějak nevyjde a ozdoby jsou... no, originální. Když moje kamarádka doma uklízí – a dělá to často –, činí to naprosto precizně. Nikde nezapomene žádný nepořádek, neunikne jí ani zrnko prachu, nikde se nic nepovaluje, všechno se jen leskne. Já uklízím nárazově. Nejsem šmudla, mám taky své hranice, ale mám je přece jen jinde... Jednou jsem se u ní zastavila pro nějakou pomůcku do kuchyně a jen tak jsme prohodily pár slov v předsíni. Vtom zvonek, dveře se rozletěly a dovnitř vletěli dva kluci: „Maminko, podívej, co pro tebe máme!“ V umazaných ručičkách svírají hrstičky pomačkaných pampelišek, trávy i s kořínky a nějaké větvičky...

(dokončení zítra)

(Co Bůh šeptá maminkám, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010)