Jedni manželé měli dvě velmi nezbedné děti, ve věku osmi a deseti let. Když se ve vsi stala nějaká neplecha, bylo rodičům hned jasné, že v tom mají prsty jejich dítka...
Jednou se matka dozvěděla, že se místnímu faráři daří rovnat děti do latě. Požádala ho, aby si s jejími dětmi promluvil.
Farář souhlasil a chtěl s dětmi mluvit jednotlivě. Matka k němu tedy nejdříve poslala mladšího syna. Farář byl vysoký muž s velmi hlubokým hlasem. Posadil si dítě před sebe a vážně se otázal: „Řekni mi, synku, kde je Bůh?“
Chlapec neodpověděl. Otevřel pusu a zíral na muže bez mrknutí oka. Farář tedy otázku zopakoval ještě vážnějším tónem.
„Kde je Bůh?“
Chlapec zase neodpověděl. Nakonec farář zvýšil hlas ještě více, pohrozil mu prstem a zakřičel: „Ptám se tě, kde je Bůh?“

(pokračování zítra)

(Příběhy pro uzdravení duše, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010)