Z vážných zdravotních důvodů mi lékař dal ultimátum: „Buď razantně shodíte váhu, nebo si najděte jiného lékaře. Já už si s vámi nevím rady.“ A tak jsem začala krutý boj s nadváhou.
Dnes, po dvou letech, prohlížím staré fotky. Nemohu uvěřit, jak jsem byla doslova tlustá. Nejhorší ale na tom je, že tenkrát jsem svou tloušťku vůbec neviděla! Byla jsem na ni tak zvyklá, že jsem si připadala úplně normální. Každá narážka na toto téma mě urážela. Aby došlo ke změně, musel přijít šok. Šok pomocí onemocnění…
I v životě to často takhle chodí. Nosíme si svoje zlozvyky a hříchy a vůbec je u sebe nevidíme. Provokuje nás, když nás na ně někdo upozorní. Kéž by existoval fotoaparát, který by je dokázal nafotit, a my jsme se viděli v plné své hříšné realitě! Protože tento výkřik techniky zatím neexistuje, přeji nám všem, abychom vnímali pozorně své city, myšlenky a chování. Abychom se často viděli očima druhých lidí. A aby se nám dařilo naše negativa redukovat podobně, jako se dařilo mně shodit nadbytečná kila…

P. P.