(pokračování z minulého dne)

Celá desetiletí si děláte starosti se vším možným – kromě stárnutí. Na nic kolem sebe jste se nemohli spolehnout, ale na jednu věc ano – na svoje mládí. Mohli jste se nacpat k prasknutí a nebylo to na vás vidět. Všichni učitelé byli starší než vy. Profesionální sportovci byli zhruba stejně staří jako váš starší bratr. Život byl jako široká dálnice a smrt kdesi v nedohlednu.
Ale pak se dostavily nenápadné náznaky smrtelnosti: Přátelé se vás ptají, proč při čtení mhouříte oči. Dítě, které se nabídne, že vám pomůže nést nákupní tašku, vás oslovuje „paní“. Při probouzení vás ledaco bolí. A co nebolí, to nefunguje. Vaši rodiče začínají dětinštět. Vrásky u očí nezmizí, ani když se přestanete smát... Váš cíl není žít dlouho; váš cíl je žít.
Ježíš říká, že volba je jasná. Můžete si v krbu rozdělat oheň, zůstat uvnitř a být v suchu, v teple a v bezpečí. Neublížíte si, když vůbec nebudete vycházet ven. Nikdo vás nebude za nic kritizovat, protože jste se o nic ani nepokusili. Nemůžete upadnout, když se ani nepostavíte. Nemůžete ztratit rovnováhu, když nikdy nezkusíte někam vyšplhat. Pokud se o nic nepokusíte – zvolili jste si bezpečnou cestu.

(dokončení zítra)

(On i dnes odvaluje kameny, Max Lucado, LUXPRESS s.r.o. 2005)