Kdo umí zkrotit svůj jazyk, dokazuje, že je zralý člověk a umí ovládat sám sebe. I velkého koně donutíte k poslušnosti, jestliže mu do huby vložíte nepatrné udidlo. Nebo taková loď: i když je velká a žene ji silný vítr, kormidelník ji ovládá malým kormidlem. Jazyk je také nepatrný, a přesto může způsobit velké věci. Od malého plamínku může shořet celý les. A jazyk je takový plamínek. Zapálen hříchem může způsobit v duši člověka i v jeho okolí mnoho zla. Člověk umí zkrotit různé druhy zvířat, ptáků, plazů i mořských živočichů, ale svůj vlastní jazyk zkrotit nedovede. Co jednou vysloví zlého, vymkne se jeho vůli a šíří se to jako smrtelný jed. Jedním a týmž jazykem nelze chválit nebeského Otce a zároveň nenávistně útočit na lidi, jeho děti. Tak jako z jednoho pramene nevyvěrá zároveň sladká a hořká voda, tak nemůže ani z jedněch úst vycházet chvála a osočování. Cožpak si můžete natrhat olivy z fíkovníku a fíky z vinné révy?


(Slovo na cestu, Česká biblická společnost 2010)