Pavel a Petr – dva spolupracovníci se stejnou prací, vzděláním, platem. Dokonce byli stejně staří, oba ženatí se dvěma dětmi. Oba bydleli na stejném sídlišti, měli hodné manželky i zahrádku s chatou. Jak moc si byli podobní! A přesto byl mezi nimi propastný rozdíl.
Pavel viděl ve všem nějaké negativum. Žádnou radost nemohl plně vychutnat, protože podezřívavě vypichoval i ten sebemenší nedostatek. A tak věčně na něco nadával a denně něco kritizoval. Nikdy nebyl spokojený, nedokázal se radovat s druhými, na všem a na každém viděl černou skvrnu viny.
Pan Petr byl pravý opak. Přes různé nesnáze, kterými si prošel, vždycky i na nich hledal nějaké pozitivum, které by mu pomohlo smířit se se svým údělem a které by bylo hnací silou k zvládání těžkostí. Když po těžkém úrazu ležel přes měsíc v nemocnici, řekl: „Užil jsem si své. Ale už je to pryč. Aspoň jsem si tam odpočinul a přečetl několik pěkných knih...“
Dva lidé s opačným přístupem k životu. Co myslíte, kdo z nich je šťastnější?

H. M.