Už staří Římané přemýšleli o vděčnosti důkladně ze všech stran. Cicero ji pokládal za jednu z nejdůležitějších lidských vlastností. Ona je totiž předpokladem společenství – concordiae – , schopnosti shodnout se a dospět k souznění srdcí. Podle filozofa její nedostatek přímo ohrožuje lidstvo – humanitas. Pouze vděčný člověk dokáže uzavírat přátelství a vytvářet vzájemně s druhými společenství. Nevděčníci jsou lidé nepříjemní. Takovým by se člověk raději vyhnul. V jejich přítomnosti se necítíme dobře. Vyvolávají totiž ve svém okolí dojem, že se jim nikdo nezavděčí. Šíří kolem sebe negativní a destruktivní náladu.


(Štěstí vděčnosti, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005)