Ráno mi začíná tikotem ptáčků,
pípáním holátek.
Je to po noci zvuk umíráčku,
že kvůli nim kolo času
se netočí nazpátek.

Ráno mi začíná slzami rosy.
Tma pláče
nad vyrudlým pláštěm
a vzduch se plní bzučením vosím.
Budíček pro dlouhospáče.
Šuměním ranního vánku.
A potlesk kačeních křídel nad rákosím.
Jejich dík po vydatném spánku.

Ráno mi začíná na kolenou
a písní „V jitřní záři“.
To když se pak mraky přiženou,
pokrýt mou duši chmurami
se jim už nepodaří.

A k ránu patří svítání,
psí štěkot, ptačí zpěv
a květy na dlani
a ranní bochánky
a dětský smích
a upletené copánky.

Samuel Martasek, Váza z křemene