Jakob Finkelstein si otevírá obchod. Na výlohu napíše velkými písmeny: Zde každý den v prodeji čerstvé ryby.
Přijde ho navštívit přítel Leo. Hned u dveří říká:
„Víš, myslím, že je zbytečné psát, že prodáváš čerstvé ryby. Jaké jiné bys měl prodávat?“
„Máš pravdu,“ souhlasí Jakob a jde smazat slovo „čerstvé“.
Za chvíli jde kolem přítel Šmuel:
„Já ti nevím, Jakobe, proč píšeš, že ty ryby prodáváš ‘zde’. Je přece jasné, že je budeš prodávat v tomhle obchodě.“
Jakob přikývne a smaže slovo „zde“. Ještě stojí u výlohy, když jde kolem Manuel.
„Jakobe, proč jsi sem napsal, že máš ryby ‘v prodeji’? Každého přece napadne, že je nebudeš dávat zadarmo!“
„Máš pravdu, Manueli...“ Ještě má hadr v ruce, když jde kolem Mojše:
„Víš, Jakobe, nic mi do toho není, ale proč sis na výlohu napsal ‘ryby každý den’? Kdybys je každý den neměl, co by u tebe zákazníci kupovali?“
„Máš pravdu, je to směšné, hned to smažu.“
Abram vidí, jak Jakob leští sklo kolem slova „ryby“:
„Jakobe, jsi si opravdu jistý, že si musíš na výlohu psát slovo ‘ryby’? Vždyť ten smrad je cítit až na druhý konec ulice!“

(Třistakrát z židovského humoru, Portál 2003)