Máme skutečně málo času? Nebo je to jenom iluze?
V roce 1965 se americký senát zabýval otázkou volného času v budoucnosti. Výhled byl optimistický. Senátoři tvrdili, že po roce 1985 budou Američané pracovat dvacet dvě hodiny týdně a do důchodu budou moci jít už ve věku třiceti osmi let.
Důvod? Počítačový věk měl přinést takový pokrok, který by znamenal náhradu lidské práce stroji. Tím mělo být současně stabilizováno národní hospodářství.
Senátoři tvrdili, že domácnosti budou vybaveny mikrovlnnými troubami, příprava jídla měla být urychlena různými přístroji – a to vše mělo ženy zbavit všech starostí. A kanceláře? Staré zařízení měla nahradit technika. Skříně s doklady? Kdepak! To přece nahradí počítače! A elektrické psací stroje? Na ty si příliš nezvykejte. Počítače a kopírky nahradí jejich práci.

(pokračování zítra)


(Potlesk nebes, LUXPRESS spol. s r.o. 1998)