Bonnie byla člověk, kterému se dařilo celkem dobře, když ke mně přišla pro pomoc. Byla to atraktivní žena před třicítkou a měla slibnou kariéru v bance. Přesto byla velmi nešťastná a hledala odpovědi na své otázky.
„Soustavně mám problém ve vztazích,“ řekla mi.
„Popište mi to,“ požádal jsem ji.
„Připadá mi to, jako by moji přátelé ve vztahu se mnou došli jen do určitého bodu a pak se zase stáhli,“ vysvětlovala.
„Jak to myslíte – stáhli,“ zeptal jsem se.
„No, zdá se mi, že spolu vycházíme dobře, než začnu dělat návrhy...“
„Jaké návrhy?“
Na Bonnie bylo vidět, že je v rozpacích, ale zhluboka se nadechla a pokračovala. „Dobrý příklad je moje přítelkyně Arlene. Opravdu mi na ní jako na přítelkyni záleží, takže mě rozčiluje, když jsme v jejím bytě a já vidím špinavé nádobí ve dřezu a neposkládané prádlo. Neutočím na ni, jen jí nabídnu pomoc, abychom ty věci daly do pořádku, ale zdá se, že ji to vždycky urazí.“

(pokračování zítra)

(Láska, která vytrvá, nakladatelství SAMUEL 2010)