K ovocnému stromu přihnal vítr plevu. Oddělil ji z hromady obilí, které rolník při čištění vyhazoval lopatou do větru. Po cestě poznala spoustu nového a zajímavého, co ze svého klasu, kde vyrostla, nemohla nikdy spatřit. Viděla, jak si hrají děti, jak řemeslníci pracují ve svých dílnách, jak tesaři staví lešení, jak zvířata pijí v lesním potůčku, jak se chlapci s dívkami vodí za ruce. Když se ale na něco z toho chtěla podívat podrobněji, vždycky ji vítr odnesl o kus dál. Příliš jí to ale nevadilo, protože nový začátek úplně přehlušil dojem toho starého. Teď ji tedy vítr přihnal ke kůře ovocného stromu, na které se zachytila. Chvíli odpočívala a pak se dala se stromem do řeči:
„Já se ti divím, že tě to pořád tady baví. To přece musí být šílená otrava a nuda, stát na jednom místě a nepodívat se do světa,“ podotkla úvodem pleva. „To já si mnohem víc užiju. Podívej se, jenom dneska, co já už viděla věcí, o kterých se tobě ani nezdálo!“ pokračovala a líčila stromu svoje zážitky z cest a podrobně mu popisovala, co všechno zahlédla během své vzdušné pouti.

(pokračování zítra)

(Cesta pokory, Cesta odpuštění - Kudy do nebe 2, Advent-Orion 2011)