Ve třinácti váží jen třicet kilo
Často slýchám nářky nad tím, jak se dnes máme špatně a jak dřív bylo líp... Přitom většina z nás bojuje s nadváhou a někteří dokonce s obezitou. To ale není problém mého „adoptivního syna“.
Je to už šest let, co za mnou přišla kamarádka s nabídkou, zda se nechci přidat k partě, která se rozhodla prostřednictvím adopce na dálku podporovat Shahu Lincolna v Bangladéši. Protože jsem už o projektu BangBaby slyšel, po poradě s manželkou jsme tuhle nabídku přijali.
Vždy jednou za rok dostáváme zprávu o tom, jak se našemu „adoptivnímu synovi“ vede. Díky tomu víme, že ve škole má rád matematiku a jeho největším koníčkem je zahradničení. A až vyroste, chtěl by být učitelem. Jeho rodiče jsou negramotní a vychovávají ještě další dva Shahovy bratry.
V poslední zprávě bylo napsáno, že náš bangladéšský žáček má dobrý zdravotní stav. Měří ve třinácti letech 143 cm a váží neuvěřitelných 30 kg.
Přemýšlel jsem nad tím, v jakých podmínkách tam lidé žijí. Kdyby měl u nás kluk v sedmé třídě stejnou váhu jako Shaha, napsal by mu lékař do zdravotní karty, že má dobrý zdravotní stav?
(pokračování zítra)
