Jedna z mých nejranějších vzpomínek sahá do chvíle, kdy mě můj otec učil hrát šachy. Nejzřetelněji se mi vybavuje moment, ve kterém mi ukazoval pravidla pohybu figury koně. Vysvětlil mi tenkrát, že kůň se může pohybovat pouze „do elka“ – tři kroky přímo, jeden stranou. Přitom se však nemusí ohlížet na nic, co mu stojí v cestě. Všechno to zkrátka přeskočí. „Raz-dva-tři-el...“ předváděl mi trpělivě. Raz-dva-tři-el. Dodnes mi to zní v uších.
Tenkrát samozřejmě zůstalo jen u samotné hry. Nedávno jsem si však uvědomil, jak moc pravidla pohybu koně připomínají pravidla života křesťana. I ten se pohybuje ve znamení písmene L.
Raz-dva-tři-el. Raz-dva-tři-el. Raz-dva-tři-láska.
Pravidla pohybu koně nemají mezi šachovými figurami obdoby. Pouze kůň je schopen v rámci svého „elkového“ pohybu přeskakovat cokoli, co stojí mezi ním a cílovým polem jeho tahu. Takové je to i s láskou.
Láska člověka dává milujícímu sílu překonávat překážky. Láska nezná bariér. Tah „do L“ přenáší koně přes linie nepřátelských figur. Stejně i krok lásky přenáší člověka nade vším zlým.

(pokračování zítra)

(Cesta života, Cesta lásky - Kudy do nebe, Advent-Orion 2011)