Kamarád mi vyprávěl o sousedech, kteří... Ale to vám snad ani nebudu vyprávět. Takové sousedy máte určitě i vy. Raději vám představím svého souseda, kterého mi budete určitě závidět.
Ten den pršelo a teplota se pohybovala okolo nuly. Byla neděle, čas oběda. Najednou se ozval zvonek. Venku stál mladý muž. Kousek od našeho domu mu jeho auto vypovědělo službu. Jak se snažil nastartovat, vybil baterii. Ptal se, zda nevím o někom, kdo by mu mohl pomoci.
V první chvíli jsem ho nepoznal. Byl mokrý, zkřehlý zimou. Ale pak jsem si uvědomil, že je to Petr, se kterým jsem se občas setkával na svém předchozím působišti.
V garáži jsem našel startovací kabely a dojel k jeho autu. Obě auta jsme propojili a on se znovu pokusil nastartovat. Snažili jsme se o to asi půl hodiny, ale marně.
V autě seděla Petrova žena a dvě malé děti. Poslal jsem je k nám na trochu teplého čaje a malou svačinku. Přemýšleli jsme, co dál. Pak jsem si vzpomněl na svého souseda.

(pokračování zítra)

(Pastorův blog, Advent-Orion 2010)