Talmud je sbírka rabínské moudrosti, jejíž počátky sahají až do Ježíšovy doby. Jedna z myšlenek talmudu vzbudila mou pozornost: „Každý se bude jednou zodpovídat za všechny legitimní radosti, které opomenul prožít.“ Řekl bych, že většina z nás o tom nikdy nepřemýšlela. Podle Boží vůle se máme radovat ze všech dobrých věcí, které nám Bůh dává.
Jsme poutníci. Jsme na cestě k svatému a šťastnému místu: do domu našeho Otce. Když na to myslím, vybavím si poutníky, kteří kdysi připluli k východnímu pobřeží Spojených států. Představme si je, jak se z tohoto východního pobřeží vydávají na cestu a jak jsou odhodláni dojít do Kalifornie. A představme si, jak se neustále musí dívat jen do země a dřít do úmoru. Představme si je, jak stále opakují: „Musíme se dostat do Kalifornie.“
Pomysleme o kolik nádherných zkušeností a krásy by přišli. Neviděli by nebe a jezera, východy a západy slunce, střídání ročních období... Jak by byli takoví poutníci se sklopenýma očima a ponurým odhodláním pošetilí!
Podobní jako tito pošetilí poutníci jsou i mnozí z nás. Ať se rozhodneme dělat cokoliv a jít kamkoliv, jsme tak zaměstnaní, že nám unikne mnoho z nádhery podél naší cesty. Ztrácíme schopnost umět se radovat. Myslím si, že talmud má pravdu: radost je umění a Bůh chce, abychom ho všichni rozvíjeli.

(Štěstí začíná uvnitř, Portál 2000)