Ukazuje se, že lidé, kteří nemají smysl pro humor, případně humor ztratili, vyhořívají podstatně rychleji a úplněji než ti, kteří smysl pro humor mají a bohatě ho používají i v zaměstnání. Dovedou se podívat na odvrácenou stranu věci, jak G. B. Shaw humor definoval.
Například učitel vykládá, jak je důležité hovořit jasně a zřetelně a s pečlivou výslovností, aby nám lidé dobře rozuměli. Poté se ptá žáků, kdy si myslí, že je zapotřebí tak hovořit, aby nám lidé dobře rozuměli. Žák se hlásí a odpovídá: „Prosím mluvit srozumitelně, zřetelně a jasně je třeba, když někomu zkoušenému napovídám.“ Učitel, který se tomuto výroku zasměje, má naději, že se tak snadno psychického vyhoření nedožije.
Podobně je na tom učitelka, která napsala do žákovské knížky vzkaz rodičům: „Váš syn zapáchá.“ Myslela to dobře. Stojí o osobní hygienu žáka, která nebyla, jak by měla být. Žák dal doma žákovskou knížku rodičům přečíst a podepsat. Otec mu k podpisu ještě připsal vzkaz pro paní učitelku: „Nečichat – učit!“ Učitelka, které se při čtení této odpovědi zvýší krevní tlak a tep, nejen upadá do stresové situace, ale má vyšší pravděpodobnost propadu do psychického vyčerpání.


(Hořet, ale nevyhořet, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2012)