Takzvaná humanistická výchova v rodinách i na školách dala dětem do vínku heslo: „Dělej si, co chceš, však my víme, že jsi v podstatě dobrý.“ Říká se tomu také „na dítě orientovaná výchova“, která má v zásadě správný předpoklad, že děti je třeba vychovávat ve svobodě a ke svobodě. Kromě svobody se ovšem už skoro zapomnělo na odpovědnost, která je pilířem správné výchovy a bez níž se výchova zvrtne v libovůli a diktát dětí. V západních zemích dnes učitelé základních škol odmítají vyučovat, protože si s rozmazlenými dětmi nevědí rady. Není to ovšem jen vina učitelů, kteří by děti nedovedli pozitivně motivovat, ale především vina rodičů, kteří děti odložili k počítačům a televizi, protože byli přesvědčeni, že si děti přece musí najít vlastní cestu samy.

Nenechal jsem dnes své děti z lenosti a nezájmu, aby si dělaly, co se jim zlíbí?

(Laskavé slovo na každý den, Portál 2006)