Sejmul jsi ze mne balvan, co mne tížil,
to byly viny mé, co životem jsem vláčel,
častokrát cestu svou jsem s tvojí křížil
a ani netušil, že vedle mne jsi kráčel.

Až slovo tvé mne zbavilo tíh viny
a já byl náhle narozený znova.
To ty jsi škrtl všechny špatné činy,
když chopil jsem se pravdy tvého slova.

Jsem tvojim dítětem a ty jsi Otcem mým,
přijals mne jako ztraceného syna.
Já opět s tebou bydlet smím
a zapomenuta je každá moje vina.


(František Bukvaj, Vyznání víry)