Ve skupině vojáků nasazených do útoku bojovali dva muži, které k sobě poutalo přátelství. Boj byl opravdu krutý a mnoho vojáků v něm přišlo o život. Jeden z těch dvou mladých mužů byl vážně zraněn a nemohl se vrátit zpět do zákopů, a tak se ho druhý proti rozkazu velitele ujal, třebaže byl sám také zraněn. Naložil ho na ramena a odnesl zpět. Právě ve chvíli, kdy ho v přítomnosti velitele položil na zem, těžce zraněný přítel zemřel.
Důstojník hleděl na umírajícího, potřásl hlavou a řekl: „Mělo to vůbec cenu?“
Mladý muž zaslechl tuto poznámku, podíval se na velitele a s laskavým úsměvem pronesl: „Mělo to cenu, pane, protože když jsem k němu přišel, tak mi řekl: ‘Jime, já jsem věděl, že přijdeš!’“

(Max Lucado: Na kovadlině, Luxpress 2008)