Odpověď na otázku, oč jde, jedná-li se o psychické vyhoření (burnout syndrom), je možno dát různým způsobem. Jeden způsob říká: „Lepší než deset definic diamantu je možnost navštívit brusírnu diamantů a podívat se do dílny brusičů diamantů. Spatřit diamanty, vidět, jak vypadají a co se s nimi dělá.“ Pokusme se i zde o tuto cestu a podívejme se na psychické vyhoření a na to, co se s ním dělá, tj. do dílen klinických psychologů.
Burnout je formálně definován a subjektivně prožíván jako stav tělesného, citového a duševního vyčerpání, způsobeného dlouhodobým pobýváním v situacích, které jsou emocionálně mimořádně náročné.
Burnout je doprovázen celým souborem příznaků. Patří mezi ně tělesné zhroucení, pocity bezmoci a beznaděje, ztráta iluzí, negativní postoje k práci, k lidem v zaměstnání i k životu jako celku.
Burnout je odpovědí organismu na situaci, která člověka uvádí do stresového stavu. Tato situace je přitom tak silná, že by se negativně dotkla každého člověka, který by se do ní dostal.
Nejnadšenější lidé upadají do nejtěžších forem vyhoření nejčastěji. Závažnost jejich fyzického i psychického stavu je do určité míry ukazatelem jejich původního nadšení.

(pokračování zítra)

(Hořet, ale nevyhořet, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2012)