Občas nám udělá dobře, když si s vděčností připomeneme všechno, co nám bylo v průběhu života darováno. Chci-li projevit vděčnost za své rodiče, ještě to neznamená, že si je musím zbožštit a přehlížet jejich hranice. V postoji vděčnosti se ale nezaměřuji jen na svá zranění, která jsem snad ve vztahu k nim utrpěl. Hledím na to, co všechno mi dali. Každý otec a každá matka toho svým dětem dali velice mnoho: věnovali jim především svůj čas a síly, náklonnost, lásku a pochopení. Dali jim sami sebe.

(Štěstí vděčnosti, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005)