Alfried Längle ukazuje, že každá životní situace, do níž se dostáváme, chová v sobě řadu možností – co by se v ní za daného stavu věcí dalo dělat. Zároveň se nás tato situace ptá: Co si myslíš, že by se mělo dělat, a co bys měl dělat ty?
Léta běží nejen starším lidem, ale i mladým a přichází čas, že se dívka rozhoduje, koho si vezme za muže. Často si může vybrat z několika mladíků, kteří o ni projevili zájem. Uvažuje o tom, jaké by to bylo s tím či oním. A i když je jen jeden jediný nápadník, přece ještě zbývá možnost rozhodnout se buď pro něj, nebo zůstat dále svobodná.
Co nás osloví? Obrazně je to možno vyjádřit jevem souznění – rezonance. Když houslista ladí housle, rozezní ladičku. Ta má přesně stanovený tón – komorní „a“. Jestliže jeho vlastní struna „a“ zní stejným tónem, tak se po rozkmitání ladičky rozkmitá také ona – aniž by se jí kdokoli dotknul. Bylo by možno říci, že obdobně je tomu i s „oslovením“. V tomto případě však nejde o struny, housle a ladičku, nýbrž o systém hodnot, který daný člověk má a které se mohou rozeznět na podnět situace.


(Mít pro co žít, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010)