Jsou lidé, kteří si myslí, že moudrý člověk rozumí všemu a je „moudrý ve všem“. Klidně řeknou: „Zeptejte se ho, ten ví všechno.“ A když to udělají, začnou o jeho moudrosti pochybovat. Zrovna o tom, co chtěli vědět, toho moc nevěděl. Tak co: Byl, nebo nebyl moudrý?
Pravdou je, že moudrost souvisí s tím „něco vědět“. Ale to „něco“ neznamená „všechno“. Kolikrát si tak lidé pletou moudrost se znalostmi. Domnívají se, že moudrý člověk musí všechno znát. Obdobně je tomu tam, kde si lidé pletou moudrost s inteligencí. Myslí si, že moudrý člověk musí mít hlavu jak počítač. Moudrost je víc než znalosti a inteligence. Ale v čem?
Jeden z mužů, který se v současnosti nejvíce věnoval studiu moudrosti, o ní říká, že „moudrost je tichá forma poznání“. Na otázku: „Poznání čeho?“ odpovídá: „Toho, jak moudře žít.“ A když měl upřesnit, co se rozumí výrazem „moudře žít“, řekl, že to znamená především moudře volit cesty, kterými bychom měli jít, a odlišovat je od cest, kterým bychom se měli vyhýbat. Neměl při tom na mysli silnice ani pěšinky, ale všechny naše činnosti a aktivity. Moudře žít ale také znamená moudře se chovat a moudře jednat.

(pokračování zítra)

(O moudrosti s Jaro Křivohlavým, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2009)