Plášť bílý ze sněhu a hlavu jíní zdobí
a vousy z rampouchů se třpytí na tváři,
ledové větry vždy ji doprovází,
tak každým rokem zima přichází.

Kde ještě včera hnědá pole byla
a barvami kde hýřil les i háj,
pod bílý plášť svůj zima všechno skryla
a k spánku uleh celý širý kraj.

Mrazem a vichrem vládne zima kraji,
jako by navždycky vše živé uspat chtěla,
a přece věříme, že po zimě zas v máji
na stromy kvetoucí vylétne z úlů včela.

(František Bukvaj, Vyznání Vysočině)