(pokračování z minulého dne)

Jak ale bojovat proti škarohlídství? Existují nějaké vitamínové pilulky, bylinkové sirupy, kapičky a čajíčky proti pesimismu? A pomohly by? Pochybuju. Ani Dádě ty její nepomáhají, a to je bere jen proti rýmě.
Škarohlídství je podle mne daleko nakažlivější a vážnější nemoc. Co to vůbec znamená, to divné slovo? Škarohlíd hledí škaredě na všechno kolem sebe. Pokud je škarohlídství nějaký druh nakažlivé nemoci, pak nejspíš nejlepší prevencí by mohlo být dělat pravý opak. Hledět hezky. Na všem bych měla hledat něco pěkného, něco povzbudivého, něco kladného. O všem bych se měla pokusit věřit, že to může dobře dopadnout, tak nějak bych si mohla pěstovat naději. Když se budu domnívat, že lidé kolem mě mají ke svým skutkům dobrou motivaci, že to vlastně myslí dobře, bez ohledu na to, jak to pak dopadá, budu možná za naivku, ale nenakazím se škarohlídstvím. Vypadat jako naivka bude určitě lepší než mít v břiše těžký kámen a nad hlavou černý mrak. Zkusím to. Taková prevence může být i docela zábavná. A už se těším na srážku s prvním škarohlídem. Třeba se moje naděje ukáže jako nakažlivější než skepse. Roznášet nákazu naděje, to bych vážně chtěla.

(Dneska jsem to stihla, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2012)