Vánoce všude! V televizi, na billboardech, ve výkladních skříních, v kostelích, v ulicích, na náměstích, na limonádách, na ponožkách... Člověk aby se bál otevřít sardinky! Hlasatelé v televizi se tváří povinně radostně a „svátečně“, z mnohých stran zaznívá, že máme prožívat „vánoční idylu“. Sentiment teče proudem...
Honba za „idylou Vánoc“ však přináší i své hořké plody. Místo vánoční pohody mají paradoxně mnohde navrch stres, nepokoj a smutek. „Rodinné svátky“ jitří bolest lidí z rozpadlých rodin, lidí opuštěných a nezakotvených. Na vlně Vánoc se veze reklama, obchodníci, politici i kapesní zloději...
Co jsou tedy Vánoce doopravdy? Vánoce jsou dobrou zprávou, že se Bůh v Ježíši Kristu solidarizoval s lidmi. Nenarodil se do žádné idyly. Mocný Bůh přišel jako bezmocné dítě, bohatý Bůh se nechal uložit skoro nahý v chudých jeslích ve chlévě. To vše proto, abychom uvěřili, že nás neohrožuje, nevykořisťuje, že nechce nic pro sebe. To vše proto, abychom uvěřili, že má s námi dobré úmysly a plány. To vše proto, abychom uvěřili, že zná důvěrně naše životní podmínky, že nám rozumí, záleží mu na nás a má nás tak rád, že za nás vyměnil i nebeskou slávu. Opravdu Dobrá zpráva je, že Bůh má dobré úmysly i se mnou a s tebou. Záleží mu na tobě, rozumí ti a má tě rád. Neboj se ho proto svými slovy pozvat i do svého života. On chce být s tebou v každé tvé idyle i neidyle. V tom spočívají Vánoce.

(Ve víru víry, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2011)