Bůh si nelibuje ve zmatku a hluku, ale v řádu a pokoji.
(Bible - První list Korintským 14,33)
Je třeba chránit ostrovy ticha v obecném víru hluku.
(K. Hemmerle)
Ptačí zpěv
Vlekla jsem se domů z práce. Dnes jsem se cítila opravdu unavená. Zimní kabát mě tížil na ramenou, nohy v kozačkách jsem sotva zdvihala a taška s nákupem potravin k večeři se zdála k neunesení. „Asi mi chybí vitamíny, nebo možná sluníčko,“ napadlo mě.
Mohl by to být pěkný modravý podvečer, kdybych ovšem nebydlela ve městě. Skoro v samém centru. Tady si člověk modravé předjarní stmívání příliš nevychutná. Jednak pro samé vysoké domy téměř není vidět nebe a jednak je tu strašný hluk. Auta i tramvaje jezdí nepřetržitým proudem zvláště v tuto dobu, kdy se lidé vracejí domů z práce. A protože za rohem stojí porodnice, často tudy projíždějí sanitky. Většinou s houkačkou puštěnou naplno. Dnes během mé nedlouhé cesty projely ulicí už dvě.
Vždycky si říkám, že jedou do porodnice, tak se nic zlého neděje, to jen nové miminko se dere na svět a chvátá. Ale stejně na mne padá taková divná úzkost, když kolem mne prosviští sanitka, houká a očividně pospíchá.
A ten hluk je fakt hrozný. Snažím se přikrýt si uši, když projíždí těsně kolem mne, ale to bych svou těžkou nákupní tašku musela postavit na chodník, a to teď těsně na konci zimy neudělám. Chodník je plný pozůstatků po neukázněných páníčcích roztomilých pejsánků. Uf, málem mi praskla hlava!
(pokračování zítra)
(Jedno potěšení týdně, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2010)