Sýkorky věří na jaro,
Stejně jak havrani, co odletěli.
Nemrzne přece nastálo,
Také bychom věřit měli,
Že jarní větřík zavane
A slunce vyhlédne z šedi
A zima jednou přestane,
Ptáčci, ti už to vědí.
Jen člověk stále přemítá
Místo by srdci naslouchal
Snad brzy jaro uvítá,
Když zjistí, že trochu se porouchal
Když příliš přeměnil svět
A teď těžko hledá
Jak vrátit se k Bohu zpět
A říct si nedá,
Že Bůh už ho dávno vyhlíží
A běží mu vstříc,
Nečeká až člověk se přiblíží,
Miluje vždycky víc.

(Jarka Cýrusová)