Žijeme v čase nestálosti a snadných rozchodů. Není jednoduché prokazovat lásku, když vaše přítelkyně potřebuje skutečně pořádnou pomoc, když se odstěhuje nebo když vás zraní nelaskavými slovy. Vyžaduje to kázeň. Ale pokud budeme v těchto situacích vytrvale laskavé a stálé, budeme podobné Kristu, který nám prokazuje své milosrdenství den za dnem.
Když někdo prochází krizí (tak jako já v období po manželově smrti), jeho přátelé jsou automaticky vystaveni zkoušce. Někteří prošli na výbornou: plakali se mnou, přišli na pohřeb, nedělali mi kázání, věrně se za mě modlili a vzpomínali se mnou na muže, kterého jsem milovala. Jiní se o to pokusili a nedařilo se jim to. Neobratně mě poučovali nebo se mě vyptávali, jestli se mi už daří lépe. (Ne! Dejte mi čas! chtělo se mi křičet.) Pak tu byli takoví, kteří nenapsali, nepřišli ani nezavolali. Odpouštím jim to, protože i mně bylo mnoho odpuštěno. Ale krize automaticky způsobí, že přehodnotíte okruh svých nejbližších přátel.


(Přátelství žen, nakladatelství SAMUEL 2010)