Mistr vždycky nechal každého růst jeho vlastním tempem. Nikdy se o něm nedalo říct, že by někoho „tlačil“. Vysvětloval to následujícím podobenstvím:
Jakýsi člověk jednou uviděl motýla, jak se snaží dostat z kukly – na jeho vkus příliš pomalu, a tak na něj začal zlehka dýchat. Teplo dechu proces hezky urychlilo. Jenže to, co se objevilo, nebyl motýl, ale stvůra s pokřivenými křídly.
„Proces růstu,“ uzavřel Mistr, „nemůžete urychlit. Jediné, co můžete udělat, je násilně ho přervat.“


(Minutová moudrost, Cesta 1994)