Z vyprávění člověka, cestujícího vlakem:
„Příteli, naštěstí ještě existují země, kde lze narazit na oázy ztraceného času. Například jednou v Irsku v místním koloniálu. Na kase visí cedulka: Obědvám, obslužte se, prosím, sami, peníze nechte na pultě, děkuji, přijďte zas! Obsloužil jsem se tedy sám a zanechal tam peníze. Dva dny jsem z toho nemohl vzrušením spát. Následující týden dorazím do Bruselu a na nádraží mě okamžitě okradou. Dva dny jsem byl nucen spát v parku na lavičce, než mi konzulát vystavil doklady. Takový je zkrátka život.“


(Laskavé slovo na každý den, Portál 2006)