Když opadají listy ze stromů, objevují se skrytá tajemství. Například vidím sousedům do kuchyně. Hlavně tedy, když je už venku tma a oni uvnitř svítí. Dokážu dohlédnout na konec naší ulice, která se mírně zatáčí a přes husté koruny není možné spatřit svah s malebnou kopulí kostela. Holými větvemi prohlédnu a zlatá střecha věže na mne září z dálky. Nejčastější objevy však na mne vykukují z korun stromů.
Když na podzim opadá listí, ráda se kochám tvarem větví, které takhle lépe vyniknou. Připadají mi jako klenuté melodie, jak se vinou od kmene do prostoru. Jemné pletivo větviček mi zase připomíná rytmus hudby. Ale nejvíc mě v holých korunách stromů zajímají ptačí hnízda. Nevěřila bych, kde všude si ptáci staví svá obydlí! Jsou to hazardéři. Jak riskují! Nechápu jejich myšlení, oni snad vůbec nerespektují nějaké bezpečnostní předpisy. Některá hnízda se vznášejí nad frekventovanou silnicí, kde bývá opravdu hustý provoz. Jiná se houpou na koncích tenkých větviček, tak tak že nespadnou. Člověk žasne, jak se tam vůbec mohla udržet sama, natož s ptáky, s vejci a pak dokonce s vrtícími se mladými.

(pokračování zítra)


(Dneska jsem to stihla, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2012)