Jednou jsem dostala darem kykatku. To je elegantní květina v květináči. Tvoří ji trs tmavozelených úzkých špičatých listů. Ovšem ouha! V té mé bylo něco zastrčeno. Cosi jako růžová plastová rybička s fialovými ploutvemi. Ohavné! Jak může někdo zastrčit něco tak strašného do tak pěkné kytky! Prohlížím si květinu podrobněji a s hrůzou zjišťuji, že to není plastová rybička, ale živý květ. Cítím se pohoršená. Teda Bože, ty máš ale vkus. Jak můžeš něco takového stvořit? Jsem z toho úplně vedle.
Koukám na kytku kykatku a přemýšlím o tom, jak je to možné. A napadají mě věci.
Kdo stvořil všechna zemská pásma s jejich střídmou či bujnou vegetací? Vzpomínám na fotky z výletu mého muže na řecký ostrov Korfu. Oslnivé ohnivé barvy květin pnoucích se po zdi, fialová vedle oranžové … zářící pomeranče z korun pomerančovníků, lidi oblečení zrovna tak. Vlastně je inspirují ty kytky…

(pokračování zítra)


(Brusinky, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2012)