Ti muži se k nám přitom po celou dobu, kdy jsme se s nimi setkávali na pastvě, chovali velmi přátelsky, neubližovali nám a nezcizili nic z toho, co nám patří. (SNC)
(Bible - První Samuelova 25,15)
Přátelství není jen podivuhodný dar, ale také neustálá výzva.
(E. Zacharias)
Jeden stačí
Doma se babička posadila do svého oblíbeného křesla. Říkala mu „myslírna“. Chvíli nad něčím dumala a pak rozhodně vstala a zamířila do komory. Za chvilku vyšla s nádherným balíčkem ve zlatém papíře, převázaným červenou stuhou.
Helenka by se ráda podívala dovnitř, ale babička jí vysvětlila, že nemůže, protože to je tajemství. Druhého dne ráno vyšly ven s balíčkem. První, koho potkaly, byl policista, pan Pavouk. Nepříjemný člověk s knírem jako řidítka. S nikým se nebavil a žil sám. Babička mu balíček podala.
„Co s tím mám dělat?“ ptal se udiveně pan Pavouk.
„To je pro vás,“ špitla Helenka.
Policista se na ni užasle podíval. „Co v něm je?“ vyzvídal.
„Přátelství a štěstí,“ prohlásila babička a stiskla mu ruku.
„Babi, viděla jsi, jakou měl radost?“ zeptala se Helenka. „Uděláme ještě nějaké balíčky?“
Babička zavrtěla hlavou: „Kdepak, Helenko, jeden stačí.“
(pokračování zítra)
(Vánoční příběhy pro potěchu duše, Portál 2012)