00.00
Dnes je pátek 19. dubna 2024,
svátek slaví Rostislav.
Stránku si nyní můžete nově přepnout do nočního režimu!

Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. (B21)
(Bible - Matouš 5,16)

Čiň, co je tebe hodné, ne, co si druhý zaslouží.
(Walther von der Vogelweide)

Ztracená hvězda


Hvězdy jsou zvědavé, to je všeobecně známo. Jejich úkolem je všechno bedlivě sledovat. To v nich po několika staletích samozřejmě probudí zvědavost. Co také mají dělat, když není nic jiného na práci? A právě zvědavost změnila osud jedné malinké neposedné hvězdičky. Byla tak malá, že přes ostatní jen stěží dohlédla na to, co se dělo v Mléčné dráze. Snažila se ze své oběžné dráhy vyklonit co nejvíce – a tak se to stalo.
V úžase nad barevnými chvosty dvou komet zapomněla včas zatočit a vypadla ze své dráhy. Ihned si ji přitáhlo velké slunce, které posílalo své paprsky tisíce světelných let daleko. Hvězdička k němu doletěla jako na nebeské skluzavce a cestou narážela do jiných hvězd, planet a meteorických rojů. Ještě že se jí podařilo včas uhnout před černou dírou! Nakonec se zastavila na opačné straně Mléčné dráhy. Letěla tak rychle, že za ní zůstávala na nebi barevná zářivá stopa. Ta sice byla pěkná na pohled, ale hvězdičce působila nemalou starost. Cestou ztrácela ze svého povrchu jednu vrstvu po druhé, až z ní zůstala jen směšná malá jiskřička, téměř bez síly a jasu. Právě v té chvíli se jí zmocnila přitažlivá síla jedné planety. Žila na ní spousta zajímavých tvorů. A tak se hvězdička, která už nebyla větší než grapefruit, dostala až na Zemi. Spadla přímo pod vysokou jedli. Právě v tu chvíli šla kolem žena, která hledala houby. Nadzvedávala listí a větvičky dlouhou holí, až si všimla, že se v zemi cosi blýská, a jemně odhrnula hlínu, která hvězdičku dusila. A protože ta žena měla dobré srdce, hvězdička se jí v dlaních rozzářila.
„Ta je krásná, vezmu si ji domů. Bude svítit muži na cestu, až se bude vracet z práce, a dětem, až půjdou ze školy!“ Zapomněla, že šla hledat houby, a spěchala domů. Doma ji postavila do okna.
„Co to tu svítí?“ zeptal se manžel. Žena mu vyprávěla, co se jí v lese přihodilo.
„Určitě to bude nějaká vzácná věc,“ prohlásil, „prodáme to a budeme bohatí.“
„To ne,“ bránila se žena. „Dáme si ji před dům, aby všem svítila na cestu!“
Hvězdička se po těch slovech rozzářila jako nikdy předtím.

(Vánoční příběhy pro potěchu duše, Portál 2012)

Načítám kalendář