Žák se otázal Konfucia: „Kdyby tě král pověřil vládou v zemi, co by bylo tvým prvním činem?“
„Nejdřív bych chtěl vědět, jak se jmenují všichni, s nimiž mám spolupracovat.“
„To je přece hloupost! To jistě není prvořadý úkol pro prvního ministra.“
„Člověk nemůže doufat, že se mu dostane pomoci od toho, koho nezná,“ odpověděl Konfucius. „Nezná-li přírodu, nezná ani Boha. Stejně tak pokud neví, koho má po svém boku, nebude mít přátele. Bez přátel nebude moci vytvářet plány. Bez plánu nebude schopen řídit ničí činnosti. Bez vedení nastane v zemi zmatek a ani tanečníci už nebudou vědět, kam a jak klást nohy. Takže věc na pohled banální, jako je znalost jmen osob, které jsou při něčem vedle tebe, může mít ohromné důsledky.
Nenapravitelnou chybou naší doby je, že všichni chtějí hned věci nějak uspořádat, ale neuvědomují si, že pro to potřebují ostatní lidi.“


(Ptačí zpěv pro duši, Portál 2012)