Na závěr se obracím k vám všem; buďte jednomyslní, mějte porozumění jeden pro druhého a milujte se jako Boží rodina. Mějte citlivá srdce a pokornou mysl. (SNC)
(Bible - První list Petrův 3,8)
Vžít se citlivě do postoje druhého přináší pozitivní změnu, kterou zaznamenávám ve svých každodenních vztazích.
(J. C. Bermejo)
Dva ptáci
Na vrbě seděli dva ptáci. Jeden z nich se opíral o samý konec větve a druhý seděl o trochu níže, v místě, odkud vyrůstalo několik větví. Po chvíli se pták sedící vysoko na větvi rozhodl prolomit ledy a pronesl: „Ty zelené listy jsou tak krásné!“
Pták sedící o něco níže si to vysvětlil jako provokaci a úsečně odsekl: „Jsi snad slepý? Nevidíš, že jsou bílé?“
A ten nahoře otráveně odpověděl: „To ty jsi slepý jak patrona! Jsou zelené!“
Pták sedící dole zvedl zobák pyšně nahoru a odpověděl: „Vsadím se s tebou o peří z ocasu, že jsou bílé. Ničemu nerozumíš, jsi hlupák.“
Pták seshora cítil, že se v něm vaří krev, a aniž by si to dvakrát rozmyslel, vrhl se na protivníka a chystal se mu uštědřit lekci. Druhý se ani nehnul. Když stáli jeden proti druhému a peří měli načepýřené zlostí, před začátkem souboje se dle zvyku nejprve zadívali vzhůru. Pták, který sletěl z horní větve, zůstal překvapeně stát: „To je ale zvláštní! Listy jsou bílé!“ A vyzval svého druha: „Přileť nahoru, kde jsem stál předtím já.“
Dolétli na nejvyšší větev vrby a jedním hlasem zvolali: „Podívej, listy jsou zelené!“
(Vlídné příběhy, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2013)