Už jste se někdy potkaly s člověkem, který byl na vás naštvaný, a vy jste vůbec netušily proč? Já ano, a musím říct, že to není vůbec příjemné. Možná jste údajně řekly něco, co se onomu člověku nelíbilo, a samozřejmě jste to vůbec nevěděly. Ten člověk pak byl na vás dlouho rozzlobený, protože jste se mu prý neomluvily. A vy jste se neomluvily proto, že jste si ani neuvědomily, co jste způsobily. A tak jste se setkávaly se studeným, kyselým obličejem, který vám dával najevo, že se asi něco přihodilo. Třeba jste někoho přehlédly, když jste jely autem po rušné ulici, nebo při nakupování, když jste probíhaly s vozíkem mezi nákupními regály. Možná jste se dokonce dívaly směrem k tomu člověku, ale přehlédly jste ho. A to je vážný přestupek. Ten člověk v sobě hromadí ublíženost a vy byste o tom měly vědět.
Je smutné, když od vás druzí očekávají, že budete číst jejich myšlenky. S takovými přecitlivělými lidmi je velmi těžká domluva a nesmíme jim dovolit, aby nám znepříjemňovali život. Čas od času se prostě setkáváme s náročnými lidmi…


(Co nikdo neřekl manželce kazatele, Advent-Orion 2011)