Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel...
(Bible - List Jakubův 1,17a)
Jsme obklopeni moudrostí, člověk není jejím pramenem, nýbrž nádrží a může vydat jen to, co nasbíral.
(E. T. Seton)
Věda a víra o moudrosti
(pokračování z minulého dne)
Znalost rozdílů. Povědomí o tom, jak se lidé od sebe liší, toho, že mají různé žebříčky hodnot a dávají přednost různým věcem. Toto povědomí odlišností mezi lidmi je při tom spojeno s vysokou mírou tolerance k odlišnostem.
Znalost pravidel moudrého chování. Znalosti toho, jak se chovat v situacích, kde nemáme dostatečné podklady k tomu, abychom se mohli správně rozhodnout, případně tam, kde svými znalostmi a schopnostmi nestačíme na řešení problémů, před nimiž stojíme (jednání v nejistotách).
A co lidé víry?
Lidé víry by se o toto pojetí moudrosti s vědci nehádali. Proč? Protože opravdový vědec si je vědom toho, že jeho znalosti jsou darem. A je za tento dar vděčný. Lidé víry za dar považují svou moudrost, i tu, s níž se v životě setkávají u druhých lidí. Rozhodně by souhlasili s tím, že pro nabytí moudrosti musíme něco dělat a nespoléhat se na „sladké nicnedělání“ (dolce far niente). Stejně tak by souhlasili s tím, že je třeba vše zkoumat, mít oči otevřené a vidět souvislosti. Jen by asi měli hlubší povědomí o tom, odkud ten dar přichází – a byli by za něj více vděční.
(O moudrosti s Jaro Křivohlavým, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2009)