List žlutý spad mi do klína,
list uschlý z javoru,
je zlatý jak když uléhá
sluneční poutník za horu.
To pozdrav podzimu se snes
k mým rukám v parku utichlém,
jako by rozloučit se chtěl
se světem v umírání svém.
List žlutý beru do dlaní,
lehce se ještě třese –
vtom náhle vítr přilétl,
neznámo kam ho nese.

(František Bukvaj, Vyznání Vysočině)