Za mlžným oparem ve stráni
bříza se zlehka naklání
a není to únavou ze zimy
a tíhou od sněhové peřiny.
To v sotva rašící trávě
zahlédla skrytou právě
sněženku něžnou tím poselstvím,
že svět už je jarním královstvím.
Přestože ještě ve stráni
krákají poslední havrani
zastav se i ty, člověče,
než ti to kouzlo uteče,
pohleď jak znovu se odvíjí
příběh, co už jsme zažili,
a přece to svět nikdy nevzdává
a nový začátek nastává –
i tvá to může být proměna...

(Jarka Cýrusová)