Přicházíš na pomoc všem, kdo s radostí konají dobro a nezapomínají na tebe ve všem, co dělají... (SNC)
(Bible - Izajáš 64,4a)
Krása bez dobra je jako nezralý ořech. Jen venku je pěkný.
(estonské přísloví)
Špatný kněz
Jedné mrazivé zimní noci požádal potulný asketa o útočiště v chrámu. Byl sníh a ubožák se třásl zimou, ale kněz mu vstup do chrámu nejprve odepřel. Nakonec jej přece jen vpustil dovnitř. „Pojď dál, můžeš tu zůstat, ale jen tuto noc. Je to chrám, ne útulek. Brzo ráno budeš muset odejít.“
Pozdě v noci kněz zaslechl praskat hořící dřevo. Přiběhl rychle do chrámu a naskytl se mu neuvěřitelný pohled: pocestný zapálil oheň a ohříval se. Všiml si, že chybí dřevěná socha Buddhy, a zeptal se: „Kde je socha?“
Muž ukázal směrem k ohni a pravil: „Bál jsem se, že zemřu zimou…“
Kněz vykřikl: „Zbláznil ses? Uvědomuješ si, co ji udělal? Byla to socha Buddhy! Spálil jsi Buddhu!“
Oheň pomalu dohasínal. Asketa jej chladně pozoroval a holí jej prohrabal.
„Co to teď děláš?“ křičel kněz.
„Hledám Buddhovy kosti, které jsem podle tebe spálil.“
Později se o události kněz zmínil jednomu mistrovi. Ten mu řekl: „Zcela jistě jsi špatný kněz, protože jsi upřednostnil mrtvého Buddhu před živým člověkem.“
(Vlídné příběhy, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2013)