Kouzelná jitra s rosou ranní,
kdy měsíc bledne za svítání
a zvěř vychází do polí,
kdy k poctě dne i jeho kráse
na větvích rosa kolébá se,
kraj ptačí písní hlaholí.
V poledni letním rozpáleném,
kdy prudce voní louky senem
a lány tiše dozrávají,
člověk i zvěř si hledá stín
a hmyz odlétá z kopretin,
buď požehnán, můj rodný kraji.
Když večer potom znenadání
sestoupí v kraj z tichnoucích strání
a do údolí lehnou stíny,
zářící hvězdy v nebes dálkách
neví nic o pozemských válkách,
střeží mír mojí domoviny.

(František Bukvaj, Vyznání Vysočině)