První posel z nebe se zdržel na zemi velmi krátce. Jakmile lidé slyšeli začátek jeho poselství, začali hlučet, vzali kameny a vyhnali ho. Ale pak o tom přemýšleli a dostali strach. Aby si usmířili nebe, vztyčili na tržišti sloup. Nebe bylo velmi chápavé a místo toho, aby se pomstilo, poslalo na zem druhého posla. Jeho poselství bylo zapálené, vášnivé, ale tvrdé a nelítostné. Druhý posel říkal pravdu. Lidé však pravdu slyšet nechtějí. Vzali hole a vyhnali i druhého posla. Potom dostali znovu strach z pomsty nebes, a aby je usmířili, vztyčili na tržišti další sloup. Na sloupy postavili stříšku, a tak vybudovali malou svatyni ke chvále nebe.
Pak přišel třetí posel. Mluvil ještě lépe než předchozí, léčil nemocné, těšil staré. Všem říkal, proč jsou nemocní nešťastní, děti ustrašené a staří pořád sami. Jeho slova pronikala až do srdce. Lidé však ho nechtěli dál poslouchat. Vrhli se na třetího posla s meči a puškami, zranili ho a hodili za hradby. Když se tentokrát káli, měli opravdu veliký strach. Přistavěli ke svatyni řady sloupů a udělali krásnou fasádu, bohatě zdobenou zlatem a mramorem. Dovnitř umístili obrazy, sochy a svícny. Byl z toho úžasný chrám. Pojmenovali ho Nebeský dům a říkali si: „Co můžeme udělat víc?“
Nebe se nepomstilo, ale lidé si po čase všimli, že udržovat tu nádhernou stavbu stojí mnoho peněz. Zavřeli ji a svěřili ji památkové péči. Vyvěsili plakáty, udělali reklamu v turistických kancelářích. Přijížděli i cizinci v barevných autobusech a s fotoaparáty. Kdo chtěl nyní vstoupit do Nebeského domu, musel zaplatit vstupné, takže lidé získali peníze na opravy.
Čtvrtého posla z nebe nikdo nikdy neviděl. Nenašel už cestu? Nebo si ho nikdo nevšiml? Možná neměl peníze na vstupné.

(Květiny pro duši, Portál 2011)